Křehká Figurka

Jak jsem psala v předchozím článku, nemohla jsem profesně odolat a při výletu do Prahy nenavštívit nějaké vyhlášené sekáče.

Prvotní plán byl - jít hlavně do sekáčů obchůdkového typu (nikoli halové) - a nejlépe do těch, které jsou na mém seznamu už hodně dlouho.

Problémy se vyskytly v zásadě dva:

1) obchůdek už neexistuje

2) obchůdek NEMÁ otevřeno o víkendu

Nakonec jsem tedy byla ve Fifty-Fifty, ve kterém byly spíše věci ze 70ek a mladší. Navíc je fakt titěrný a mezi stojany se špatně prolézá. A i když byli prodejci opravdu milí, nic jsem si tam prostě nekoupila.

Fru:Fru, o kterém nějaký bloger recenzoval, že tam jsou vintage věci, nestálo za nic. A tak jsem svou duši musela utěšit jinde. A že to do třetice stálo za to!

Bohemian vintage retro je SKVOST mezi sekáči. Asi proto, že to není jen sekáč se sekcí vintage, ale OPRAVDOVÝ vintage shop - takový, jaké můžete potkat v zahraničí. Takový, který chytí za srdce, pohladí po duši a vůbec Vám nebude líto, kolik toho zmizí z Vaší peněženky.

Majitelka (Rebecca) je anglického původu, a pokud na vás nečeká v obchůdku ona, je tam její partner?. Vzhledem k tomu, že dle informací z tisku, vystudovala módní design, můžete si být jistí, že Vám skvěle poradí a také, že věci v jejím obchůdku jsou true vintage. 

V přední části obchůdku je zejména velká zeď se spoustou šperků - náhrdelníky, náušnice, brože. Dále je tam nespočet háčkovaných a i jiných rukaviček (škoda, že mi žádné dostatečně nebyly :(( ). Po levé straně u pultu je hromada kabelek, kabel, kufříků. 

Rozhodně Vám DOPORUČUJI kouknout na psaníčka. Valná většina z nich je opravdu ze 40.-50. let, což kromě tvaru a materiálu poznáte ze střihu. Vzadu mají některá i pásek, za který strčíte dlaň, aby Vám na hřbetu ruky psaníčko elegantně ulpělo. 

Vzadu v obchůdku je pak hromada převážně šatů, další kabelky, klobouky a doplňky.

O víkendu jsem byla v Praze. Původně to měl být prostě výlet ve dvou a utrácení peněz za dobré věci - proto rozhodně o daném víkendu bude ještě jeden článek a to s tipem na vintage obchod. Nakonec jsme ale díkybohu stihli aspoň kousek kultury. (Bez té by to snad ani u nás dvou nešlo.)

Rozhodli jsme se tedy místo DOXU jít do Muzea hlavního města Prahy, kde jsem, já ostuda, ještě nikdy nebyla. Přitom je to od hlavního nádraží kousek - na Florenci. Opravdu krásná budova bohužel stojí na opravdu hnusném místě, které z něj udělala moderní doba. (Ani foto z googlemap Vám tu nemohu dát, protože to se tváří naprosto krásně - narozdíl od reality v sousedství s Mcdonaldem a smradlavým silničním mostem plným bezdomovců.)

Uvnitř je to ovšem krása. Abyste ji viděli a stejně tak stálé i aktuální výstavy, musíte za dospělou osobu zaplatit 150 Kč.

Nejznámější součást stálé výstavy je Langweilův zmenšený model Prahy. Na ten jsem tedy chvíli koukala a podobně i na další předměty ze sbírek muzea. Ovšem to, kam koukám v podobných historických budovách nejčastěji, jsou stropy.

Pro mě byla ale hlavním lákadlem výstava s názvem Český filmový plakát 1931-1948, který jsem si jako milovník poloviny daného století nemohla nechat ujít! Hlavně proto, že končí již 22. března a do té doby se nejspíš už do Prahy nepodívám.

Na můj vkus byla výstava trochu menší. Zdi byly lemovány většími reprodukcemi prvorepublikových a protektorátních plakátů tzv. nudlí. Z 300 původních plakátů, které muzeum vlastní, jich bylo vystaveno pouze 30. Uprostřed místnosti byly plastické medajlonky známých českých i amerických, popř. dalších herců dané doby a v zadní místnosti byl kinosál, kde se promítalo 5 ukázek z dobových filmů.

Typickost "nudlí" se mi hrozně líbí a okouzluje mě. Líbí se mi, jakým způsobem propaguje filmy. Na výstavě uvidíte reprodukci plakátu filmu Lízino štěstí a Lízin let do nebe, který přímo láká na ten film jít, ačkoli pro mě po zhlédnutí není tak krásný jako samotný plakát. (Možná je to i tím, že mám raději komedie a veselohry.)

Kromě samotných plakátů jako reklamy na film, můžete vidět na výstavě i "vintage merchandise" :D, který mě svou nápaditostí rovněž zaujal a dříve jsem o něm netušila.

Pokud chcete vidět i další plakáty, rozhodně Vám doporučuji si pořídit katalog k výstavě se stejnojmenným názvem. Jeho cena se pohybuje od 550 do 700 Kč. V záplavě barev a množství známých i neznámých filmů domácí i zahraniční tvorby to je radost do něj pohledět.

Příjemným bonusem výstavy je rovněž možnost zakoupit si zmenšenou reprodukci nudle za 35 Kč. (Zakoupila jsem si Tři vejce do skla, protože na výběr je pouze ze dvou možností.)

Pokud chcete vlastnit svůj historický originál nudle, cena v antikvariátech se pohybuje od 600 Kč do 2 000.

Na závěr mě napadá se Vás zeptat, jaké filmy máte z této doby rádi?

Mé TOP jsou:

"To jako jdeš na maškarní?"

"Je to vcelku pěkné, ale já bych to nenosila."

"Jdete z natáčení nějakého filmu?"

To jsou tři nejčastější věty, které slýchám, když si semtam vezmu něco opravdu dobového. A co mají říkat ti, kteří nosí dobové oblečení každý den? Například Viktoriánské dámy. Těch já znám několik, ale kolik jich asi znáte Vy?

Maškarní plesy jsou součástí masopustní tradice. Masopust začíná na Tři krále a končí Popeleční středou (ta vychází tento rok přesně na svátek zamilovaných - 14. února). 

Ačkoli nám tedy už moc veselí v maskách nezbývá, rozhodla jsem se o něm napsat až teď, protože jsem velmi výhodně koupila (za 500 Kč) v jednom pražském antikvariátu svazek časopisu Hvězda z roku 1931, ze kterého je dnešní článek.

"Kdo umí v záři světel, za zvuku jazzu a v dešti barevných konfetů spojiti veselí, tanec, přetvářku a klam pod diskrétní škraboškou masky a komu herecké umění je vlastní i když divadelní prkna nejsou jeho životním účelem, nechť se svěří bez obav vládě prince "Karnevala". 

Je masopust - úvod do nového roku ,který nám dává v tanci a veselí zapomenouti bolesti minulých, abychom s veselou myslí a nadějí dovedli se dívati na další rok života.

Večer karnevalový dává šťastným naději, zklamaným zapomnění. A těm, kolem nichž šlo obojí bez povšimnutí, je karnevalový večer alespoň vybočením z normálních kolejí života a zpestřením jednotvárného času. A proto chodíme na karnevaly!"

Krásný úvod článku přímo láká pokračovat ve čtení, kde se dozvíte na čem záleželo a co bylo "IN" si vzít na karneval v 30.letech.

Před výběrem kostýmu bylo důležité zejména zhodnotit svou postavu okem kritika. Žena kulatějších tvarů by se rozhodně neměla oblékat do kostýmu "bajadery" (chrámové tanečnice) nebo "orientálky". Pro štíhlé ženy se naopak nedoporučují kostýmy "Holanďanky, pařížské pradleny, české kuchařky". 

Pokud svou postavu nenadhodnocujete, zamyslete se i nad svou osobností. Tišší žena si neoblékne masku "ohnivé Španělky, záludné cikány ani temperamentní GIRL". Výjimku tvoří ty ženy s mírnější povahou, které mají herecké nadání a umí se pro tento typ kostýmu proměnit (v dnešní době by se to dalo nazvat "roleplay").

Nejlepší nápady, co si obléci, jsou zobrazeny na stránkách časopisu. Jít na maškarní ples je stejné jako jít na jiný večírek v noci. "Kostým" by měl tedy být zpracován z odpovídajícího materiálu.

Kostým Srdcové eso "v moderním a fantastickém provedení". 

Modelka má na sobě "bílé hedvábné široké kalhoty, červeně, černě a bíle pruhovaný hedvábný kabátek a velké červené klopy do tvaru srdce." Spolu s "koketně nasazenou čepičkou z téhož hedvábí jako kabátek, tvoří roztomilou masku pro temperamentní děvče."

"Vážnější, štíhlá a drobná postavička může zase obléci takovou masku Číňanky."

"Modernímu, štíhlému děvčátku s klukovskými pohyby a uličnickým výrazem v obličeji doporučuji masku poslíčka (Liftboy).

Červený sametový živůtek, kalhoty z čtverců červených, černých a zlatově žlutých, klopy ze zlatého brokátu a červená čepička se zlatými portami a na živůtku zlaté knoflíky. Sluší v barvách dobře zvláště brunetkám."

Na závěr se v článku opět zdůrazňuje, že je k opravdové zábavě potřeba správné roleplay. "Být opravdovou herečkou, je ostatně prý každé ženě již vrozené. A proto to nebude jistě tak těžké."

Maškarní plesy, alespoň ty, na kterých jsem byla já, ztratily své kouzlo. Lidé (ano, často ženy) si na sebe berou postavě nelahodící kostýmy z nekvalitních materiálů a ono veselí se neveselí už tak elegantně. Přijít v kvalitních šatech na maškarní = dobrovolně si je nechat zničit. Loni jsem proto nezainvestovala, a nekoupila si vintage šaty s vlečkou (do teď toho samozřejmě lituji). Letos pokud půjdu na ples, kde se lidé převlékají, hodlám vintage šaty zvolit. Mou maskou bude snad jen škraboška zakrývající obličej. Konkrétní šaty si pak obléknu, hlavně proto abych se cítila pohodlně.

Pokud bych si měla vybrat kostým z výše uvedených, vybrala bych si Liftboy. Nicméně nejsem nijak štíhlá, takže bych byla nejspíš francouzskou pradlenou.

A kým byste měli a chtěli být Vy? :)