čtvrtek 12. července 2018

Vintage secondhandy - Paříž

12:13 0 Comments
Před pár dny jsem se vrátila z Paříže, a i když jsem chtěla původně s recenzemi na tamní vintageshopy počkat, prostě jsem to nevydržela a MUSÍM se s Vámi podělit.

Paříž má spoustu přívlastků. Romantická, módní apod. Hlavně je pro nás Čechy, ale dost drahá. A to se bohužel projevuje i na cenách ve vintage shopech a sekáčích. Takže nečekejte, že byste někde ulovili kousek pod (v přepočtu) 150 Kč, ty dobré jsou pak samozřejmě ještě za vyšší cenu.

Omlouvám se za případnou nekvalitu fotek - přece jen fotit v každém obchodě se nevyplácí, někteří prodejci to nechápou jako možnost dobré reklamy (a jiní naopak ano, takže semtam najdete v podobných shopech i odkaz na jejich instagram a jejich hashtag).

(moje mapka na GoogleMaps se zvýrazněnými sekáči <3, bohužel jsem nestihla všechny)
 
Levné vintage shopy a secondhandy:

středa 27. června 2018

Vintage secondhandy - Budapešť

11:00 0 Comments
Tímto článkem startuji téma, které se tu bude v příštích týdnech a měsících objevovat. Pomalu ale jistě se k nám blíží léto, prázdniny a odbobí cestování do zahraničí, proto se s Vámi podělím o tipy, kde koupit/nekoupit v evropských (hlavních) městech nějaké to true vintage oblečení. :)

Už to bude 3 roky od mé poslední návštěvy Budapeště, a tak některé tipy nemusí být aktuální. Navíc, protože jsem cestovala s kamarádkou, která nerada chodila po obchodech, nemám žádné detailní fotky. (Ty Vám vynahradím v dalších secondahandových článcích.) I tak ale musím říct, že Budapešť je jedním z mých oblíbených evropských hlavních měst. Má to tam tu správnou atmosféru a jelikož se je do něj z česka pravidelný vlakový spoj (z Brna za cca 300 Kč, Ostrava 450 Kč, Praha 550 Kč), tak to pro mnohé z Vás může být i tím správným městem, kde si zajet jen tak na víkend. :)

Mezi ty, které jsem navštívila patří:
 
o   Bolhapalota – 11-19:00 v pá, v so 11-15:00, ulice Irányi utca 20 
 - ten se z původně zapadlého krámku vyšvihnul na designový obchod, který ale prodává zboží jako z blešího trhu


o   Cydonia Vintage - Akácfa utca 37-39
-  malý krámek s pár štendry ovšem luxusních kousků. Hodně se mezi vzory hraje na tradiční fólklorní maďarské motivy. Právě zejména folklorní oděvy a pak oděvy známých luxusních značek, stojí nejvíce. Ale můžete v něm najít i šaty kolem 800 Kč.
- nejdražší takřka sběratelské kousky má Cydonia na etsy: viz https://www.etsy.com/shop/CydoniaVintage

Jajcica -

o   Vintage shop –  ulice Práter 9, do pá do 18:00, v so do 14:00
- jak zní název, najdete tu všechno. Nejvýhodněji Vás opět přijdou doplňky - kabelky a šperky. Oblečení tu najdete již od 40. let a větší velikosti (hell yeah!).
 
o   Second Chance – Kirrály 28 
- v tomhle obchůdku vlastně vintage moc nenajdete, ale hlavní jsou ty PŘEVLÉKACÍ KABINKY!!! Jsou totiž vyrobeny ze dveří starých vagónů metra. <3
 
o   Oltozo (Dressing room) – ulice Síp 24, do pá 13-19, v so 12-19:00
- pokud máte rádi výstřednosti a pin-up, navštivte tento obchůdek

o Ludovika Shop - ulice Rumbach Sebastyén 15, do pá 12-20, v so 12-18, neděle zavřeno
 - v tomto zdánlivě draze vypadajícím obchůdku (alespoň ten miminalismus mi tuto představu navozuje) jsem byla jako v nebi! Krásné šaty za 500 Kč. Stále lituju, že jsem si tam jedny tehdy nepořídila. :( 


 


 Určitě, když si zadáte do vyhledáváče "vintage shop Budapest", tak se Vám zobrazí další. V podobném duchu jako Ludovika, je i obchod Retrock, ale tam je to opravdu drahé. Populární je momentálně i LoveBug Vintage, ale ten v době mé návštěvy ještě neexistoval, takže nemám osobní zkušenost.

Pokud jste ho (nebo jiné obchůdky v Budapešti) ale navštívili, napište mi do komentářů Váš názor. :) Díky.

sobota 9. června 2018

100 let rozervanosti

10:56 1 Comments
Pořád čtu o úspěšných blozích, kde je hlavní to, aby se člověk držel tématu. Často mám ale tendenci napsat něco, ne tak úplně tématického. 

Dnes a snad právě proto, že letos se všude slaví 100let republiky (ach jaký paradox) to bude o tom, co zformovalo mé "já" a dovedlo mě k zájmu o historii (včetně dějin všedního života).

Pro zformování osob jsou na úplném začátku důležité GENY. Kdy se ale nepřenáší jen fyzické a psychické vlastnosti, ale i nějaké "povědomí" založené na zkušenostech předchozích generací. Já v sobě nesu povědomí o určitém typu patriotismu. 

Kam se hodláte zařadit v nadcházejícím Sčítání lidu v r. 2021? Jste Češi? Moraváci nebo Slezané? Či jiná národnost?

Posledně jsem se zařadila do Slezska, ale čím jsem starší, tím méně mi klasické škatulky vyhovují. Já jsem prostě děvucha z Prajzské.

Prajzská je oblast dnešního mikroregionu Hlučínska. Název je místním nářečním pro Prusko. Po první světové válce byla tato oblast připojena k Československé republice, ačkoli o to mnoho tehdejších obyvatel nestálo. Místo toho chtěli být součástí Německa, což se jim po Mnichovu splnilo a spadali pod Ratiboř, který je již v dnešním Polsku (ale tehdy to prostě byl Reich).

 (foto obálky minikomiksu o historii Hlučínska)

Vzhledem k dnešnímu nastavení hranic, mám v rodu Čechy, Němce, Poláky, ale sama se necítím být ani jedním. Povědomí o mé národnosti je rozervané a zároveň přesně místně určené nehledě na hranice či oficiální národy. 

Samotnou mě někdy napadá, jestli spadám ještě do té generace, která může mít k této oblasti opravdový společensko-politický vztah. A pak potkám v Brně podobně starého kluka, který je z oblasti Opavska, které se ve stejné době (do r. 1918) říkalo Císařství, a vytkne mi můj původ. :D Přitom je to již 100let od konce žabomyších válek mezi těmito sousedícími oblastmi.

Snad je naše povědomí přiživováno tím, že generace, která se narodila v období (pozdní) 1. republiky či v Protektorátu, ještě žije. Jsou to naši prarodiče, kteří nám před spaním od dětství vyprávěli skoro neuvěřitelné příběhy z časů války.

I u nás doma to probíhalo stejně.  Před spaním jsem často žádala babičku, aby mi vyprávěla, jaké to bylo, když byla malá. Ta mi pak popisovala kromě svých zážítků i ty, o kterých jí vyprávěla její maminka. Třeba, že se babička narodila ve sklepě při náletu. Popisovala dny trávené ve sklepě, jak slyšela lítat letadla, jak to vypadalo na vesnici (sousední té mé), kde vyrůstala, kam chodila do školy atd. 
Děda mi často před spaním vyprávěl spíše lidové pověsti z naší oblasti, které byly často až fantaskní. Ohledně vlastenectví a historii jsem od něj slýchávala až při našich výletech po okolí, které nejčastěji směřovaly na bunkry.

(vlastní foto MO-S 20 Orel)

Ano, vyrůstala jsem v (nebo spíše mírně za) linii československého opevnění, které vznikalo mezi léty 1935-38 na strategických (i když podle mě spíš "rozervaných") místech v Československu. V okruhu 3 km od mého domova bylo 13 pěchotních srubů.
 (vlastní foto)

A tak se díky vyprávěním zrodila má láska k historii a upevnil pocit rozervanosti. Bunkry mimochodem miluji stále. Ještě na vysoké škole (před 4 lety) jsem se několikrát vydala prolézt nějakou tu tvrz, kterou neměl pod správou žádný Klub vojenské historie. Pravidelně pak (jako hromady dalších) chodím na akci Darkovičky, která se koná každé dva roky (i když už se párkrát vůbec nekonala) v Areálu českolovenského opevnění Hlučín-Darkovičky. Mám tendenci navštěvovat další opevnění tady na jižní Moravě, ale sama cítím, že to "není ono", protože k tomuto místu nemám TAKOVÝ vztah.


 (obojí vlastní foto z akce Darkovičky 2018)

Pod všemi vlivy spojenými s mým patriotismem a zájmy, se obávám, že další generace ZAPOMENOU, a tak jsem požádala babičku, aby mi zpětně příběhy, o které jsem v dětství žadonila, sepsala.


Těším se, až zase pojedu domů na delší čas a společně budeme vybírat do této knihy fotky. Díky této knize máme zase spoustu témat, o čem se s babi bavit. A s každou návštěvou odhlaluju nějaké to rodinné tajemství o našem původu, o členech rodiny atd. Naposledy jsem si třeba zjistila, kde má hrob můj praděda, který padl za války ve Francii při střetu s Američany (muži z Prajzské byli povinně verbováni k Wermachtu). A jednou...se do Niederbronn-les-Bains hodlám vypravit.

pondělí 14. května 2018

Moderní velikosti versus vintage velikosti

11:47 0 Comments
Chcete nosit vintage oblečení? Jen do toho! (Pokud máte "správnou postavu").

Jako milovník historických oděvů Vám musím říct, že rozhodně NENÍ problém ulovit něco krásného z dostupných zdrojů. Pro ty, kteří si za věci jsou ochotni připlatit (v řádcích stovek, ale i tisíců, nikoli desítek) to není rovněž problém.

Rozhodně ale VELKÝM problém je - najít správnou velikost.


Mnohokrát se mi stalo, že jsem viděla naprosto parádní kousky, které bych si ale mohla pouze koupit a vystavit nebo obchodnicky dráž prodat dál.

V moderních velikostech mám UK14/16 (v Česku pak L/XL). Rozhodně za to mohou mé obvody, ale díky tomu, že jsem i dost vysoká (180 cm), nejdou ony obvody opticky vidět.

Před více než měsícem jsem navštívila výstavu Móda v dobovém tisku, kde jsem se postavila vedle figurín, které měly na sobě dobové oblečení a! byla jsem zhruba tak stejně "velká" jako mužské figuríny s obleky.

Možná bych si to mohla brát osobně, ale faktem je, že velikost se prostě změnila.

A to: 
  • a) velikost fyzického těla (přece jen bylo jídlo a podmínky jiné a pořád rosteme)
  • b) velikost sama o sobě - číslování velikostí začínalo později než nyní  (americké číslování oblečení začíná na "0" a postupuje dál stejně jako ostatní po dvojkách, anglické číslování pak na "2", české číslování začíná na 30/32 -> takže pokud si koupíte true vintage šaty přes internet se štítkem "vaší" velikosti a obchodník neuvede rozměry, rozhodně nemáte štěstí, protože šaty Vám rozhodně nebudou.)
To, co se kdysi označovalo jako velikost č. 16 je dnešní asi 10.

Podívejte se na velikosti a míry k ním uváděné na tomto dobovém střihu (rozměry jsou uváděny v palcích, tzn. 1 palec = 2,54 cm). Já sama bych se nevešla ani do největší velikosti, tzn. 20.

V českém dobovém tisku se naopak uvádí odlišné značení velikostí. Buď šlo o abecední označení (podobně jako můžete znát u podprsenek) nebo o římské číslice.

 Ve výše uvedené tabulce normálních velikostí se opět nacházím někde na konci, délka sukně by mi k zemi ale úplně nestačila.

Navíc některé šaty se ani ve všech velikostech, jak můžete vidět na dalších obrázcích, nedělaly. Snad proto, že by větší postavy v nich už oku nelahodily.
 Střihy, které byly v módním dobovém tisku zveřejněné zdarma, byly pouze jedné velikosti. V případě tohoto županu ve velikosti "střední".
 A abychom nezapomněli ani na pány, přikládám velikostní tabulku i pro ně. Můj pán velikán dosahuje skoro 2 metrů výšky, ten by si true vintage módu dovolit rovněž nemohl.







neděle 1. dubna 2018

Recept: Jablečné řezy

10:48 0 Comments
Původně měl můj nynější život vypadat úplně jinak. Chtěla jsem pracovat pouze na částečný úvazek a jeden den v týdnu mít volno. Den na knihy, bezkofeinovou kávu či čaj a hlavně na mou roky zanedbávanou lásku - pečení. (Období nejčetnějšího sladkého pečení jsem měla od 15 do 18 let.)

Taky jsem si plánovala, jak Vám tady vyvěsím nějaké vzhledově úchvatné a chuťově povedené recepty z let 1920-1960, ale opět jsem sama sobě naletěla. Potíž spočívá hlavně v tom, že prostě NEUMÍM péct podle RECEPTŮ.

Abyste si ale nemysleli, že jsem na tom vážně bledě, tak mým problémem je to, že se jich nedržím. Něco uberu, jinde přidám, přidám suroviny, které v receptu ani nejsou dle mých vlastních chutí, anebo všechno zamíchám do sebe. 

DÍKYBOHU - zatím to všechno vždycky chutná moc dobře a nic nevyhazuju. Ale.... nakolik je tedy výsledek "autentický"?

Základem je obhájit svou myšlenku. 

Autentičnost - Recept na výsledné řezy je kombinací dvou moderních kuchařek čerpajících z prvorepublikových receptů (o jedné z nich jsem již psala >>ZDE<<.) Doladění (sněžná pokrývka) jsem čerpala z rodinných receptů, které mi darovala babička.


Dobové vaření a pečení - Na některých věcech se kdysi šetřilo, a na některých naopak ne. V potravinách to možná moc nepoznáte, protože v receptech častěji najdete různé druhy masa, hlavně hovězího, které je v dnešní době vcelku drahé. Ovšem zamyslete se. Momentálně už neexistuje moc domácností, kde si drží domácí zvířata typu - kozy, ovce, krávy, prasata, což se odráží na cenách i na našem stravování. I tak, ale bylo nehledě na vliv války v kurzu spíše šetřit a využívat, co nejvíce dostupných zdrojů, popř. potravin "co dům dal". (Aneb, proč jsem do řezů nalila RUM místo punče :D, a další detaily.)

---
Suroviny na těsto:
450g mouky
350g másla
150g přesitého moučkového cukru
3 žloutky
zavařenina na potření těsta (v mém případě to byla rybízová a pomerančovo-fíková)

Suroviny na náplň:
7 středně velkých až velkých jablek 
30g másla
1 balíček vanilkového cukru
20g přesitého moučkového cukru
rum nebo rumové aroma dle chuti
2 lžičky perníkového koření
menší hrst nakrájených sušených brusinek
1 zakysaná smetana

Sněhová pokrývka:
2 vaječné bílky
20g přesitého moučkového cukru

Postup:
Do mouky s cukrem rozdrobíme máslo a promneme, dokud nevznikne drobenka. Zapracujeme do ní žloutky a poté rozválíme na velikost plechu. Pečeme na střední stupeň, dokud těsto nezrůžoví. (Při této náplni můžete ale nepředpékat, pokud nestíháte.)

Mezitím si nachystáme náplň. Jablka nahrubo nastrouháme do hrnce, přidáme cukry a máslo. Za občasného míchání povaříme, dokud se nezačne více uvolňovat z jablek tekutina. Poté přidáme perníkové koření, rum a nakrájené brusinky. Na mírném ohni necháme proboptnat cca 6 minut a poté odstavíme a necháme trochu vychladnout.

Předpečené těsto namažeme marmeládou. Do vlažné náplně zamícháme zakysanou smetanu a směs rozprostřeme na těsto. Dáme péct na 180 stupňů po dobu asi 20 minut.

Na závěr ušleháme z bílků a cukru krémový sníh, který rozetřeme na upečené řezy a ještě je na 5-10 minut vrátíme do trouby.

A voilá!


Původně jsem chtěla péct něco velikonočního, ale jelikož mám někdy záchvaty nakupování více zeleniny a ovoce než jsem schopná zapracovat do obědů či svačin, rozhodla jsem se pro tuto kombinaci ku spotřebování jablek.

Pro ty z Vás, kteří ale čekali nějaký vintage recept, zveřejňuji ten z dobového reklamy z časopisu Hvězda z roku 1931 od Dr. Oetkera. :)

Na instagramu se to mazanci a beránky jenom hemží. Tak mi napište, co jste se rozhodli na velikonoce péct Vy? Já osobně jsem ještě uvažovala o Božích milostech nebo Jidáších. :)

pátek 16. března 2018

Výstava: Móda v dobovém tisku

12:58 0 Comments
Ještě nejdu s křížkem po funuse, a tak výstavu Módy z dobového tisku ještě máte šanci stihnout. Pokud tedy bydlíte na jižní Moravě nebo se tady v následujícím týdnu chystáte.


Místo, kde se nachází je: Klášter Rajhrad, ve kterém sídlí muzeum Památníku písemnictví na Moravě.

Cena vstupného je 70 Kč pro dospělé a 35 Kč pro děti, studenty, seniory.

Za tuto cenu výstava a návštěva kláštera rozhodně stojí. :) Nejen výstava, ale i samotné okolí kláštera je kouzelné. Na chodbách v muzeu pak můžete zhlédnout fotografie "před" a "po" rekonstrukci (, která stále probíhá). A že se Vám chvílemi může zatajit dech ....

Jak zhodnotit výstavu?

Záleží s jakým cílem na ni jdete. Můj cíl bylo porovnat, které tisky doma mám, co už sama vím, a které magazíny bych ráda někde ulovila - popřípadě, které ročníky.

Doufala jsem, že tam bude vystavena i móda a opět si utříbím myšlenky - třeba právě v tom, proč neumím na svou velikost nic kloudného najít. (Odpověď jsem se na výstavě a také poté během dlouhého bádání dozvěděla. O výsledcích výzkumu se s Vámi podělím v nadcházejícím článku.)

A nakonec jsem opravdu opravdu moc doufala, že výstava bude nějakým způsobem interaktivní a hravá. (Nejen proto, že mám defekt ze studia Muzejní pedagogiky, ale i proto, že si prostě ráda hraju. Škola hrou.) 

Všechny body mého očekávání výstava naplnila, a proto ji můžu všem doporučit!

(kromě těchto šatů, můžete na výstavě vidět i ty ze známého salónu Podolské)


(toto porovnání jsem velmi ocenila)

(jedna z her - pro mě zároveň sentiment, oblékačky jsem vždycky milovala)

(opět jedna z interaktivních ukázek)
Při návštěvě jsme nejvíce času trávily s kamarádkou ve fotokoutku stylizovaného do úvodní obálky časopisu Hvězda.



A poté v čítárně, kam nás museli přijít upozornit, že už se zavírá. :D

Pro ty z Vás, kteří by výstavu chtěli vidět a z nějakých důvodů to nestihnete, mám dobrou zprávu. Výstava v Rajhradě je pouze zapůjčená z mnohem větší soukromé sbírky, kterou můžete kdykoli navštívit v muzeu Lednice,

Majitelkou je Marie Létalová, kterou můžete znát z projektu Prvorepubliková Móda či jako modistku (výrobce klobouků) - v Módiství Marlet.

pátek 2. března 2018

Účesy ze 40. let podle tvaru obličeje

7:58 0 Comments
Při prohlížení časopisu Hvězda, jsem narazila na článek doporučující účesy dle geometrického tvaru obličeje. Já sama mám dost problém rozeznat, který tvar obličeje mám, ale pro ty, kteří to tak nemají a nebo rádi experimentují, pokud se neumí mezi potenciálními tvary rozhodnout, mám vyfocená dobová doporučení ze 40. let.

Nutno podotknout, že VLEVO je správná volba a VPRAVO špatná.






Pravidelní čtenáři

For English, press: