Chcete nosit vintage oblečení? Jen do toho! (Pokud máte "správnou postavu").
Jako milovník historických oděvů Vám musím říct, že rozhodně NENÍ problém ulovit něco krásného z dostupných zdrojů. Pro ty, kteří si za věci jsou ochotni připlatit (v řádcích stovek, ale i tisíců, nikoli desítek) to není rovněž problém.
Rozhodně ale VELKÝM problém je - najít správnou velikost.
Mnohokrát se mi stalo, že jsem viděla naprosto parádní kousky, které bych si ale mohla pouze koupit a vystavit nebo obchodnicky dráž prodat dál.
V moderních velikostech mám UK14/16 (v Česku pak L/XL). Rozhodně za to mohou mé obvody, ale díky tomu, že jsem i dost vysoká (180 cm), nejdou ony obvody opticky vidět.
Před více než měsícem jsem navštívila výstavu Móda v dobovém tisku, kde jsem se postavila vedle figurín, které měly na sobě dobové oblečení a! byla jsem zhruba tak stejně "velká" jako mužské figuríny s obleky.
Možná bych si to mohla brát osobně, ale faktem je, že velikost se prostě změnila.
A to:
- a) velikost fyzického těla (přece jen bylo jídlo a podmínky jiné a pořád rosteme)
- b) velikost sama o sobě - číslování velikostí začínalo později než nyní (americké číslování oblečení začíná na "0" a postupuje dál stejně jako ostatní po dvojkách, anglické číslování pak na "2", české číslování začíná na 30/32 -> takže pokud si koupíte true vintage šaty přes internet se štítkem "vaší" velikosti a obchodník neuvede rozměry, rozhodně nemáte štěstí, protože šaty Vám rozhodně nebudou.)
To, co se kdysi označovalo jako velikost č. 16 je dnešní asi 10.
Podívejte se na velikosti a míry k ním uváděné na tomto dobovém střihu (rozměry jsou uváděny v palcích, tzn. 1 palec = 2,54 cm). Já sama bych se nevešla ani do největší velikosti, tzn. 20.
V českém dobovém tisku se naopak uvádí odlišné značení velikostí. Buď šlo o abecední označení (podobně jako můžete znát u podprsenek) nebo o římské číslice.
Navíc některé šaty se ani ve všech velikostech, jak můžete vidět na dalších obrázcích, nedělaly. Snad proto, že by větší postavy v nich už oku nelahodily.
